Vánoce, Vánoce odcházejí... (26.12.11 )

26. prosince 2011 v 1:07 | Smooth Annie |  takový ty krávovinky

Zdravím. Mám-li koho.
Nechce se mi nějak básnit o Štědrém dni jako takovém a tak dále. (Což mi koneckonců znemožnuje i fakt, že poslouchám samý chytlaviny od Bowieho - včetně Jump, kterou jinak nějak nemusim...zvláští, už ji sjíždím popátý..)
To už jsem se rozvášnila na KPM a to, si myslim, stačí. Heehee.

Spíš bych se zaměřila na jeho průběh. Mimochodem, jen tak na úvod, VY, co furt píšete, jak milujete svoje rodiče ale STEJNĚ jste ,,v děsnejch depkách"....zamyslete se laskavě nad sebou. Jste DOOPRAVDY v takovym hnoji, v jakym si myslíte? Víte o rodičích OPRAVDU všechno, nebo CHCETE o nich vůbec všechno vědět?
-Protože jestli si myslíte, že když vám chlapec neodepíše během pěti minut (a nezanechá vám tak žádnou reakci na to, že jste si ho před pěti minutami přidali do vztahu na Facebooku - jak osobité...), tak jako jste odepsaný pro celou planetu...tak se sakra pletete. A jestli ještě ve ,,smutném" statusku podotknete něco jako ,,ještěže mám svoji maminečku" (kterou beztak vidíte v podstatě dvakrát do týdne)...LIDI, VZPAMATUJTE SE. Dobrá, klidně se dál přidávejte do stránek na Facebooku typu ,,I LOVE MY MOMMY". Ale až vás vlastní matka skope do kuličky (doslovně) a začne vám říkat velmi nepěkné věci (ono totiž existují i vážnější důvody k hádce, než bordello v pokoji), vzpomente si na mě :)))

No nic. To bylo tak zhruba k datu 23.12 (parádní, takhle se rafnout den před Vánocema, žejo? Až se mi o tom nechce už psát... :))) ). Neberte si to osobně. Já jen...že jsem REALISTKA :) Pojd'me k příjemnějším věcem do CELÉHO ČLÁNKU.


Po tomto dosti nepěkném rodinném konfliktu jsem od Štědrého dne už žádné zázraky neočekávala. (A možná, že tak to má být. Člověk by si nikdy neměl dělat moc žůžový iluze. ) Večeře byla docela masakr. Kromě tradičních koled v podání Warszawského symfonického orchestru totiž nebylo slyšet NIC. Všichni byli zticha a jenom se nimrali v boršči. Táta - jako náš ,,nestranník" - se pak tak nějak snažil situaci zachránit, no, my se ségrou jsme se nějak pak zapojily, ale při každym pohledu na mámu se mi přeháněl mráz po zádech. Dokonce jsem se musela přemáhat, abych jí vůbec řekla: ,,Prosimtě, podej mi ještě jednu skleničku kompotu..."

A nejvtipnější na tom všem bylo, že i když to napětí bylo prakticky po celou dobu žraní (ano, doslova - to víte, tolik jídla...), tak jsme s tátou dotáhli naši nerozvášněnou, vlastně celkem nezaujatou konverzaci přes neinteligenci našich dvou psíků až po Severní Koreu, což není úplně typické téma ke štědrovečerní večeři...

-O dárky mi letos ani nějak nešlo (za což může ovšem i skutečnost, že mám momentálně na kontě celkem slušné sumy a tudíž mám částku na pořízení sobě nějakých těch placek a plakátků - to hodlám realizovat v Lednu.). Víte, ono Vánoce (je to sice otřepaná fráze) fakt NEJSOU o dárcích. A čím je člověk starší, tím si to víc uvědomuje. A tím taky máte o to větší potěšení, z těch dárků - protože o nich nepřemýšlíte. Rozbalila jsem jeden balíček a co nevidim - SAKO. Nádherný, černý, vyztužený sako. Hadr mejch snů, jako vždy. Ani nevíte, jak se má radost znásobila, když jsem v onom balíčku našla ještě ČTYŘI KOŠILE (z toho jednu zelenočernou. Takovou tu trochu pánskou, víte co myslim...). No řekněte, nepotěší to víc, když to nijak nečekáte? Obzvlást', pokud se jedná o hadry?!

No, ale vrat'me se k tématu. Oproti dosti strnulé večeři byla atmosféra u ,,dárkování" o dost volnější. A Jan Werich na obrazovce TV coby ,,král Já I." v pohádce Byl jednou jeden král tomu jenom napomáhal. Hm, nechce se mi to moc rozebírat dál...ale trochu to shrnu: U večeře jsme se nedokázaly s mámou na sebe ani podívat a za necelé tři hodiny po tuně cukroví a dvou sklenkách sektu už jsem seděla za klavírem a zpívali jsme všichni koledy (včetně mého tatínka, který bohužel postrádá hudební sluch - což je občas k zábavě postačující samo o sobě... :D), pak i ty obvyklejší věci. Když jsem šla asi kolem dvou spát, byla jsem docela v příjemný náladě. Zajímavý. A co z tohoto povídání vyplývá? -Držte radši hubu kontrolu nad sebou. A občas nechte prostě věcem volný průběh, než abyste to hnojili dál. A taky, prosim vás...PŘEDSUDKŮM NIKDY NEVĚŘTE A NEPODLÉHEJTE JIM. NIKDY. A i když jste jenom na tom pokáklym FB, snažte se jednat seriozně a srát na obecný, většinový názory. (A taky na tucty spamových stránek a statusů, které nám, staromódním outsiderům ztrpčují život.)

-Možnáže je to všechno i tim, že byly Vánoce. Ale možná taky ne...každopádně, jsem SAKRA RÁDA, ŽE EXISTUJE HUDBA (a klavíry - i když se zrovna ten muj nachází v obýváku a né v mém pokoji) A POHÁDKY. Bez nich bychom to asi těžko zvládli, ty Vánoce. Vánoce, Vánoce...vždyt' já tady na blogu ještě nepopřála! Hm, dám Vám sem dodatečně přáníčko z KPM. S krásnou fotkou Mika. At' se na mě jako nezlobíte. A máte hezký svátky. Jop.


A protože přát k Vánocům je možná ted' už trochu passé, tak jsem Vám udělala ještě jedno přáníčko. Zaměřila jsem ho spíš na ten nový rok s prapodivným číslem 2012, protože neslibuju, že Vám stihnu popřát ještě na Silvestra (no, spíš stihnu, otázkou je, jestli se mi bude chtít)....tentokrát je na použité fotce pan Bowie.


Tak jo. Nějaký chaotický tenhle článek. Je fakt, že už mi to nějak moc nemyslí a energii mám tak maximálně na olizování
Mozartových kulek, jež jsem dneska dostala. Takže to vidíte.
MĚJTE SE HEZKY A UŽÍVEJTE SI VOLNA - POKUD JEJ MÁTE. A nezapomente, co jsem vám řekla :)
Zatím čajos... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scars of Heart - Ailyn Scars of Heart - Ailyn | Web | 29. prosince 2011 v 10:10 | Reagovat

V tom popisu se úplně vidím. Taktéž mi je třináct, taktéž hraju na klavír (spíš na klávesy, ale já v tom rozdíl moc nehledám :D), taktéž ráda kreslím :) úúh :)

2 Scars of Heart - Ailyn Scars of Heart - Ailyn | Web | 29. prosince 2011 v 10:11 | Reagovat

[1]: v tom menu :)

3 Monika Monika | Web | 30. prosince 2011 v 21:14 | Reagovat

A jéjé ty ses nám zas nějak rozepsala :D Ale myslím to v dobrým slova smyslu, vždyť už mě znáš :-D Jsem tu sice opožděně, ale jsem tu. Kdysi když jsem byla malá jsem hrála na klavír, ale mé nadšení pro tuhle disciplýnu trvalo hodně krátce, a tak jsem ráda, že jsou lidé jako ty, které to baví a užívají si to :-)

4 Monika Monika | Web | 30. prosince 2011 v 21:15 | Reagovat

[3]: disciplína :-)

5 Čokoládka Milka Čokoládka Milka | Web | 1. ledna 2012 v 22:11 | Reagovat

Jo... musím s tebou súhlasiť. Ja svoju matku mám rada, aj keď sa neskutočne často hádame, nevymenila by som ju za nič /aj keď na ňu nadávam/... Otázne je, či aj ona ľúbi mňa tak ako ja ju :-)
Ale, pripomenula si mi tým moju sestru. Vieš, napríklad, dovolím sa jej zahrať na PC- som tá najlepšia sestra na svete. Kážem jej ísť vyvenčiť psa- som tá najhoršia sestra na svete. Tvl, kde to sme? :D
Ale so Severnou Kóreou si to zabila :D
A k tomu čo si dostala pod stromček- joo, Vianoce nie sú o darčekoch ale buďme úprimný- darčeky k Vianociam proste patria a o to je radosť väčšia /ako hovoríš/ keď darčeky nečakáš. Ja som notebook absolútne nečakala a ejhľa!  Teraz ti z neho píšem komentár :D Foto toho oblečka by si sem mohla hodiť, rada sa pozriem ;-)

A musím pochváliť layout.

A dodatočne ti taktiež /A trochu oneskorene/ prajem šťastný Nový rok a nech ťa všetko zlé obchádza! ;-)

PS: Ďakujem ti za milý komentár. Si asi jediná, koho ten úvod zaujímal. Je to od teba milé :-)

6 ZdenekY ZdenekY | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:07 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na phu-seck-le.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.